Omítky renesance a manýrismu
Jednovrstvé řezané a škrábané omítky byly v první polovině 16. století oblíbené pro svou nenáročnost a také praktičnost.Byly také trvanlivější než malby.Můžeme je spatřit na obyčejných měšťanských domech(Č.Budějovice,Krumlov,Jindř.Hradec).Portály domů jsou vyvedeny supraportami s figurální výzdobou nebo erby majitele.I velké palácové stavby jsou opatřovány omítkami s prostými rytými škrábanými „psaníčky“ imitující kamennou bosáž.
Tento jednoduchý způsob spočíval v tom,že se hrubozrnná jádr. omítka zatírala vápenným líčkem a uhladila kovovým hladítkem tak, že se vytlačilo vápenné pojivo.Ostrou škrabkou se provedl rastr,případně jednoduchý ornament.Pro zvýšení kontrastu opět nastoupila barva.Zvýrazňovala se rytá kresba a doplňovala se modelací za pomoci bohaté šrafury.Barvilo se tlučenými cihlami,přidáním kopaného barevného písku(ten se žíhal),popel a spálená sláma dodávaly šedý odstín.Barva se aplikovala přímo nátěrem do škrábaného povrchu na obílenou omítku, zde se červeně nebo hnědě rozrýsovala linkami.Tato česká tradice jednovrstvého sgrafita plynule přešla na pravé sgrafito.
V druhé pol. 16. století se prvním vzorem takové výzdoby stala míčovna Pražského Hradu.Tohoto dvorského stylu se chopila šlechta a k tomu účelu povolávala stavitele a omítkáře,hlavně ze severní Itálie.Nové technologie,slohové formy a znalosti se přizpůsobovaly místním materiálovým i ekonomickým možnostem.Čerpaly z knihy italského renesančního architekta Sebastiana Serli v níž se přihlásil k antické tradici.
V technice sgrafita se vrátily vícevrstvé omítky obsahující hydraulické přísady.Domácí tradice tak byla obohacena o třívrstvé ve hmotě barvené omítky.Pro interiéry se užívaly hlazené,leštěné omítky zatáčené vápenným mlékem a po zaschnutí se voskovaly aby se podobaly mramoru.
V 17. stol. již sgrafitová bosáž nedosahovala takového uplatnění jako figurální a ornamentální vzory.Později se s prosté kvádrové rustiky stala ornamentální manýra se vzory připomínající krajku(zámek v Brand. nad Labem). Nedávno objevené renesanční průčelí domu „U slunce“ v Kadani tvořilo jednovrstvé sgrafito jen plošnou doplňkovou výzdobu.Ve svém vývoji se přestávalo omezovat jen na imitaci struktury stavby a rozšiřovalo se na celoplošnou výzdobu(Telč,Slavonice,Třebíč).
Technika sgrafitové výzdoby byla oblíbená celé 17.století.Zlidověla a rozšiřovala se na všechny druhy městských a venkovských staveb, ale i na stavby účelové např. hradební brány,stodoly a špejchárky.Příčinou byla jednoduchost modernizace staré stavby prostě jen novou fasádou do níž byly nové formy architektury provedeny graficky.
Pro novostavby se jevilo toto provedení málo representativní a proto požadavek větší okázalosti se opět vrací k malbě.Vývoj omítek v interiéru se přizpůsoboval požadavkům oblíbené nástropní plastické výzdoby.Pro ně se stále používá přísad sádry,vláknité materiály,sláma,plevy,kravská srst,které vytváří potřebnou vnitřní armaturu a vyztužují vysoké nanášené vrstvy a zabraňují tvorbě prasklin při tuhnutí(zámek v Rosicích štukové dekorace).