Omítky pozdní gotiky
Vývoj omítek a povrchových úprav ve 14.stol. pokračoval i celé století následující.
Zhoršující se ekonomické podmínky šlechty a měst vyčerpaných husitskými válkami přispívaly ke sklonu k naturalismu. Začíná se ve větší míře užívat cihel jako levného dostupného materiálu. Dražší cihlářské produkty jsou opatřovány glazurou (střešní krytina a římsovky). Ve skromnější formě se užíval nátěr červenou nebo okrovou barvou. Prefabrikované prvky se používaly na plochách štítů. Např. dům na Staroměstském náměstí nebo domy v Melantrichové ulici v Praze, dále měšťanské domy v Táboře a Telči.
Pozdně gotický naturalismus se projevoval proměnou klenebních žeber ve větve, sloupů v kmeny stromů a ostění oken v ozdobné krajky (Vladislavská kaple,Albrechtsburg v Míšni). Zprvu to byly jen hrubé struktury stříkaných,smítaných nebo drásaných omítek napodobující kamenné prvky.Tyto omítky se v původní podobě nezachovaly.
Škrábáním narušený povrch zachycoval srážkovou vodu a opadávaly často i velké plochy.Některé zachovalé omítky z 15. a 16. stol.na vodním hradě Švihov jsou hrubozrnné jednovrstvé omítky, jejíchž hrubý povrch byl zvýrazněn smítáním proutěnými metlami.Velmi konzervativní rožmberská huť používala velmi hrubé omítky utahované dřevěným stíradlem (farbáčem) v kombinaci s hlazenými a bílenými paspartami. Kamenné články jsou omítány a tektonické prvky jsou pouze namalovány, většinou červenou barvou.
Tento vývoj pak vrcholí snahou řešit zdobnost průčelí stavby pestrým nátěrem omítek s opakovanými geometrickými tvary.
Podobné úpravy najdeme u pozdně gotických měšťanských domů,kde doplnily plastické a hlazené omítky v malovaných šembrámách oken a portálů a hlavně malovaném nárožním kvádrování červenou,zelenou,šedou a černou barvou.
Ve snaze o vnější reprezentaci se objevuje složitější výzdoba rostlinných a figurálních motivů.U šlechtických staveb i heraldika. Malované fasády si vynutily jiný typ omítek-omítky dvouvrstvé s hrubozrnným jádrem a štukovou vrstvou uhlazené omítky tak aby přijímaly barvu nanášenou nejen v tradiční technice „secco“ ale i kaseinové nebo vaječné tempery.
Udržovaly se i archaické techniky omítáním hliněnými omítkami u méně významných staveb.